Rybniční II.

V rybníku odráží

se domovní štít,

dávno už dávno

ho nikdo nemaloval,

to pantáta naposled

mu barvy oživoval,

včera se naposled

na cestu ze vsi vydal.

Kdopak teď stavení,

kdopak ho oživí,

vnoučata ztratila

cestu domů.

Kdopak teď probudí

barvy a zpívati

komu teď budou

větve stromů?

Už stavení prázdné,

štít vybělený,

vrata jen větrem

se otvírají.